Přeskočit na obsah

Deformační metoda

Jak řešič MKP převede model na soustavu K u = f a zpět – matice tuhosti prvku, transformace, sestavení, vazby, řešení a dopočet výsledků.

Teoretické základy 6 min čtení

Všechny výsledky v Elementariu vznikají stejným postupem. Tato stránka ho prochází krok po kroku. Algebry je v ní dost na to, abyste postup mohli sledovat, ale ne na to, abyste ho podle ní naprogramovali. Když vás nějaká hodnota překvapí, budete vědět, ve kterém kroku hledat vysvětlení.

Princip

Konstrukce je soustava prvků spojených v uzlech. Každý prvek se vzájemnému posunu svých uzlů brání silami, které jsou tomuto posunu úměrné (právě to znamená „lineárně pružný“), a konstantou úměrnosti je matice. Sečtením příspěvků všech prvků ve všech uzlech vznikne matice tuhosti konstrukce , která dává do vztahu všechny uzlové posuny se všemi uzlovými silami :

Ze známého zatížení se vypočtou posuny a ze známých posunů pak všechny vnitřní síly. Všechno ostatní je už jen evidence stupňů volnosti.

1. Matice tuhosti prvku v lokálních osách

Každý typ prvku má matici tuhosti zapsanou ve vlastních osách a odvozenou z jeho formulace. Pro příhradový prut délky , s plochou průřezu a modulem pružnosti má rozměr 2 × 2:

Posuneme-li jeden konec prutu proti druhému o , prut se brání silou . Matice nosníkového prvku má rozměr 12 × 12 (šest stupňů volnosti v každém ze dvou uzlů) a její ohybové členy vycházejí z kubické interpolace. Proto je prizmatický nosník s rovnoměrným zatížením přesný i bez dělení na více prvků. Matice skořepinového prvku má rozměr 24 × 24 a integruje se numericky v Gaussových bodech.

V matici nosníku najdete i známé členy ze stavební mechaniky. Moment potřebný k pootočení jednoho konce nosníku o  při vetknutém druhém konci je a moment, který tím vznikne na protějším konci, je . Jsou-li oba konce zajištěny proti posunu, platí mezi pootočeními a momenty na koncích vztah

Jsou to tytéž hodnoty a  jako v Crossově metodě, která je ruční podobou téhož postupu.

2. Transformace do globálních os

Lokální osa prvku leží v jeho ose, globální osy konstrukce obecně ne. Každá matice prvku se proto do globálního souřadnicového systému převede transformační maticí sestavenou ze směrových kosinů prutu:

Tady se uplatní konvence lokálních os: prut zadaný z A do B a prut zadaný z B do A mají různé matice a jejich vnitřní síly vycházejí s opačným znaménkem, do ale přispívají stejně.

3. Sestavení

Každá matice prvku v globálních osách se přičte do na řádky a sloupce, které odpovídají stupňům volnosti jeho uzlů:

Matice jen vybírá z globálního seznamu stupně volnosti prvku . Uzel, ve kterém se stýkají tři pruty, dostane do týchž řádků tři příspěvky. Právě to znamená „spojený“ z numerického hlediska. Dva pruty, jejichž konce jsou od sebe 3 mm, proto spojené nejsou: nemají žádný společný řádek.

1234abcsestavit12341234každý blok: 6 × 6čárkovaně: strukturní nulaškrtnuto: vetknutá patka
Sestavení matice tuhosti rámu. Každý prut přičte svou tuhost do čtyř bloků příslušných uzlům, které spojuje; kde se v uzlu stýkají dva pruty, jejich příspěvky se na diagonále sčítají. Bloky dvojic uzlů, které žádný prut nespojuje, zůstávají nulové; této řídkosti matice řešič využívá. Řádky a sloupce vetknutých patek se před řešením odstraní.

Matice je řídká: uzel je vázán jen s uzly, s nimiž má společný prvek, takže naprostá většina členů matice je nulová. Podle Maxwellovy věty o vzájemnosti posunů je také symetrická. Řešiče využívají obě vlastnosti, viz Volba lineárního řešiče.

Stejným způsobem se sestavuje i vektor zatížení . Uzlové zatížení se do něj přičte přímo. Spojité zatížení na prutu se převede na ekvivalentní uzlová zatížení: pro rovnoměrné zatížení na nosníku jsou to síly na obou koncích a momenty dokonalého vetknutí . Při dopočtu výsledků se tyto koncové síly na prvku opět zohlední, takže průběh momentu po délce prutu je přesný.

4. Vazby

Podpory odebírají stupně volnosti. Vázaný stupeň volnosti má předepsaný posun (nulový, nebo pokles podpory), takže jeho řádek a sloupec ze soustavy vypadnou a reakce se dopočte dodatečně z rovnováhy v tomto řádku. Po rozdělení stupňů volnosti na volné () a vázané () má soustava tvar

Řeší se jen horní blok, v němž se předepsané posuny převedou na pravou stranu; reakce se potom dopočtou z dolního bloku:

Pružina stupeň volnosti neodebírá, jen přičte svou tuhost na diagonálu.

Uvolnění (klouby) upravují matici prvku ještě před sestavením. Úplné uvolnění odpojí daný stupeň volnosti prutu od uzlu, takže prut na tomto konci nepřenáší moment. Částečné uvolnění vloží mezi prut a uzel konečnou tuhost a vytvoří tak polotuhý přípoj.

Tuhá ramena jsou vazby, které kinematickým vztahem svazují stupně volnosti jednoho uzlu se stupni volnosti druhého. Zavádějí se při sestavení, nikoli jako velmi tuhý prvek, a proto nezhoršují podmíněnost matice tak jako velmi tuhý prvek.

Po zavedení vazeb je matice singulární právě tehdy, když se konstrukce může pohybovat bez odporu, tj. když je mechanismem. Elementarium to před výpočtem kontroluje a volný pohyb popíše.

5. Řešení

Soustava se řeší pro každý zatěžovací stav zvlášť. Přímý řešič matici jednou rozloží na nebo a každý zatěžovací stav nebo kombinace je pak jen levný zpětný chod s již rozloženou maticí. Proto padesát kombinací trvá jen o málo déle než jedna. Iterační řešič musí soustavu iterovat zvlášť pro každou pravou stranu. Viz Volba lineárního řešiče.

Výsledkem je vektor , tedy všechny posuny a pootočení ve všech uzlech pro daný zatěžovací stav.

6. Dopočet výsledků

Vnitřní síly se z posunů počítají prvek po prvku: uzlové posuny prvku se transformují zpět do jeho lokálních os, vynásobí se jeho lokální maticí tuhosti a přičtou se síly dokonalého vetknutí od zatížení působícího po délce prvku:

U nosníku se tak získají síly , , a  na koncích. Mezi konci se vnitřní síly dopočtou z podmínek rovnováhy z koncových sil a zatížení prutu. Proto je průběh momentu od rovnoměrného zatížení parabolický, přestože tvarová funkce je kubická. U skořepiny se měrné vnitřní síly vyhodnotí v Gaussových bodech a do rohů prvku se přenesou metodou dopočtu, kterou určuje nastavení výpočtu.

Reakce jsou síly ve vázaných stupních volnosti a jejich součet se musí rovnat zatížení, které na konstrukci působí. Tuto kontrolu popisuje článek Váš první výpočet.

V čem se liší ostatní typy výpočtu

VýpočetCo se mění
Modální analýzaStejným způsobem se sestaví matice hmotnosti ; je problém vlastních čísel, ne soustava lineárních rovnic
Lineární stabilitaZ normálových sil statického výpočtu se sestaví geometrická matice tuhosti ; řeší se
Teorie II. řáduMatice závisí na výsledku, takže se kroky 5 a 6 opakují, dokud se nepřestane měnit

Všechny tři výpočty sestavují svou další matici z týchž prvků, se stejnou transformací a stejnou topologií spojení. Proto se chyba v modelu z kroku 3, například prut, který není připojen do uzlu, projeví ve všech typech výpočtu současně.

Předpoklady metody

  • Linearita. Matice nezávisí na : materiál zůstává pružný a geometrie se oproti zadání nemění. Výjimkou jsou tři výpočty z tabulky výše.
  • Malé posuny. Podmínky rovnováhy se sestavují na nedeformované konstrukci, s výjimkou výpočtu podle teorie II. řádu.
  • Spojitost jen v uzlech. Prvky jsou spojeny pouze ve svých uzlech. Dvě plochy, které se překrývají, ale nemají společné uzly, se navzájem neovlivňují a procházejí jedna druhou.
  • Tvarové funkce prvku. Nosníkový prvek je přesný, skořepinový prvek je aproximace, která se zjemňováním sítě konverguje. Z toho vychází celá problematika síťování.

Je to metoda, kterou se učí v každém kurzu stavební mechaniky a kterou používá každý program na metodu konečných prvků.

Našli jste na této stránce chybu nebo nejasnost? Napište nám a opravíme to.