Přeskočit na obsah

Winklerovo podloží

Model podloží, na kterém stojí pružné podepření – jeho předpoklady, volba součinitele ložnosti a meze, za kterými idealizace přestává platit.

Teoretické základy 3 min čtení

Winklerův model nahrazuje zeminu soustavou nezávislých lineárních pružin. Je to nejstarší idealizace interakce konstrukce s podložím, která se dosud běžně používá. Téměř ve všech statických programech se pod pojmem „pružné podloží“ skrývá právě on a jeho omezení jsou stejně dobře známá jako jeho jednoduchost.

Praktické otázky (zadání základové desky, volba hodnot, výpočet s horní a dolní mezí) popisuje článek Pružné podloží.

Model

Kontaktní napětí v daném bodě je úměrné sednutí v tomtéž bodě, a pouze v něm:

je součinitel ložnosti (Winklerova konstanta) v jednotkách síly na jednotku objemu (kN/m³). Pro nosník se šířkou základové spáry je liniová tuhost , tedy síla na jednotku délky a jednotku průhybu. Přesně tuto hodnotu zadáváte u liniové podpory, a v této podobě ho Elementarium nabízí.

Ve spojení s ohybem desky vede stejný předpoklad na základní rovnici desky na pružném podloží. Jde o plošnou variantu, kterou Elementarium nenabízí:

kde je ohybová tuhost desky:

Charakteristická délka

Nejužitečnější veličina celého modelu. Pro nosník platí:

Určuje vzdálenost, na kterou se roznáší účinek místního zatížení:

Poměr délky k Chování
Menší než asi 1Prakticky tuhý základ – rozdělení kontaktního napětí blízké lineárnímu
1 až 3Přechodná oblast; nejzajímavější a zároveň nejběžnější případ
Větší než asi 3Prakticky nekonečně dlouhý základ – okrajové podmínky téměř nehrají roli
PL_ew = 0 v 2,36 L_ek = k_s · b na jednotku délky · L_e = (4EI / k)^¼
Osamělé břemeno na dlouhém nosníku na Winklerově podloží. Sednutí odeznívá na vzdálenosti několika charakteristických délek a nulové je ve vzdálenosti 2,36 L_e; dále se nosník mírně nadzvedne a lineární pružiny ho stahují zpět dolů, což skutečná zemina nedokáže.

Pro desky platí totéž s ekvivalentním poloměrem relativní tuhosti. Z něj lze odhadnout, jak daleko od sebe musí být sloupy, aby základová deska přestala působit jako jeden celek, a jakou část základového pasu zatížení od jednoho sloupu skutečně aktivuje.

Základní předpoklad a proč neplatí

Pružiny jsou navzájem nezávislé. Sednutí v jednom bodě nevyvolá žádné sednutí v bodě sousedním.

Skutečná zemina je kontinuum. Přenáší smyk, takže zatížení v jednom bodě vyvolá sedání i v jeho okolí. Z toho plynou tři důsledky, které lze pozorovat na skutečných stavbách:

  1. Rovnoměrně zatížená poddajná deska na Winklerově podloží s konstantním sedá rovnoměrně. Skutečná zemina vytvoří poklesovou kotlinu, s větším sednutím uprostřed než na okrajích, protože ve středu se sčítají vlivy z celé zatížené plochy.
  2. Winklerův model nedává žádné sedání mimo zatíženou plochu. Skutečný terén sedá i mimo půdorys základu, a právě tak dochází k ovlivnění sousedních staveb.
  3. Model nevystihne koncentraci kontaktního napětí na okrajích tuhé desky na jílu. Skutečné kontaktní napětí na okraji prudce narůstá, Winklerův model dává plynulé rozdělení.

Proč se přesto používá

Je jednoduchý, numericky stabilní a pro účel, ke kterému se používá, obvykle postačuje. Statika obvykle zajímá, jaké ohybové momenty vzniknou v základové desce, nikoli přesný průběh sedání. Momenty jsou na volbu modelu podloží mnohem méně citlivé než sedání a zbylou nejistotu pokryje výpočet s horní a dolní mezí .

Součinitel k_s není vlastnost zeminy

Součinitel ložnosti závisí nejen na zemině, ale i na velikosti a tvaru zatížené plochy. Táž zemina dává pod patkou 1 m mnohem vyšší než pod deskou 20 m, protože větší základ aktivuje zeminu do větší hloubky.

Důsledky:

  • Hodnotu ze zatěžovací zkoušky deskou nelze bez přepočtu na rozměr základu použít přímo pro základovou desku.
  • Hodnota uvedená bez rozměrů základu, ke kterým se vztahuje, je téměř bezcenná.
  • Geotechnik má dodat pro základ, který navrhujete, nejlépe jako rozmezí hodnot.

Kde přestává platit linearita

Winklerovy pružiny v lineárním výpočtu přenášejí i tah. Pokud v některé kombinaci dojde k nadzvednutí části základu, model ji drží na místě, nadhodnocuje tak podepření a momenty rozděluje chybně.

Podpora působící jen v tlaku vyžaduje kontaktní nelinearitu, kterou Elementarium nemá. Lineární výsledek lze kriticky vyhodnotit, dotčenou oblast ověřit ručně, nebo výpočet zopakovat bez podepření v nadzvednuté oblasti a výsledky porovnat.

Kdy použít přesnější model

SituaceVhodnější postup
Rozhodující je sedáníModel podloží jako kontinua nebo geotechnický výpočet sedání
Rozsáhlé oblasti nadzvednutíPodpora působící jen v tlaku – není k dispozici; vyhodnoťte ručně
Vzájemné ovlivňování sousedních základůModel, který zohledňuje spojitost zeminy
Vrstevnaté nebo výrazně proměnné podloží rozdělený po oblastech, nebo model kontinua
Konsolidace v časeSamostatné krátkodobé a dlouhodobé hodnoty, výpočet s oběma

Údaje do statického výpočtu

Uveďte a jeho zdroj, rozměry základu, ke kterým se vztahuje, meze, se kterými jste počítali, a skutečnost, že podpora v lineárním modelu přenáší i tah.

Našli jste na této stránce chybu nebo nejasnost? Napište nám a opravíme to.