Zatížení teplotou
Rovnoměrná změna teploty a teplotní gradient po výšce průřezu – jak působí na volnou a na vázanou konstrukci a jaké součinitele použít.
Zatížení a kombinace 4 min čtení
Zatížení teplotou nevyvolá v konstrukci, která se může volně deformovat, žádné síly, zatímco v konstrukci, které je v deformaci bráněno, vyvolá síly velké. Proto se výsledky od tohoto zatížení vykládají chybně častěji než u jiných typů: u prostého nosníku rovnoměrně ohřátého po celé výšce je nulový moment správný výsledek, a kdo čeká nenulovou hodnotu, považuje ho za chybu programu.
V Elementariu se teplota zadává na prut nebo na plochu jako rovnoměrná změna nebo jako gradient po výšce a obě složky patří do zatěžovacího stavu stejně jako kterékoli jiné zatížení. Nástroj najdete v Zatížení › Zadání › Spojité zatížení, ve stejném rozevíracím seznamu jako liniová zatížení.
Dvě složky zatížení teplotou
| Složka | Vyvolané přetvoření | Volná konstrukce | Vázaná konstrukce |
|---|---|---|---|
| Rovnoměrná změna | Poměrné přetvoření v ose | Prodlouží se nebo zkrátí, bez sil | Normálová síla |
| Gradient po výšce | Křivost | Prohne se, bez momentu | Moment |
Pro rovnoměrnou změnu teploty:
Pro gradient, kde je rozdíl teplot obou povrchů:
Skutečný prut bývá jen zřídka zcela volný, nebo zcela vázaný. Spojitý nosník ohřátý na horním povrchu se může volně prodloužit, takže vyvolá jen posun; jeho křivosti ale brání vnitřní podpory, takže gradient vyvolá momenty. Řešič to z modelu spočítá sám; vzorce slouží k posouzení, zda je výsledek věrohodný.
Součinitele teplotní roztažnosti
Součinitel je vlastností materiálu. Hodnoty podle EN 1991-1-5:
| Materiál | 1/°C |
|---|---|
| Konstrukční ocel | 12 × 10⁻⁶ |
| Beton | 10 × 10⁻⁶ |
| Hliník | 24 × 10⁻⁶ |
| Dřevo, rovnoběžně s vlákny | 5 × 10⁻⁶ |
| Korozivzdorná ocel | 16 × 10⁻⁶ |
Pro spřažené ocelobetonové konstrukce dovoluje EN 1994 uvažovat pro oba materiály hodnotu 10 × 10⁻⁶, takže není třeba rozlišovat hodnoty, které jsou beztak nejisté.
Řádové hodnoty
Ocelový prut délky 20 m, plně vázaný, oteplení o 30 °C:
To je třetina meze kluzu oceli S235 – jen od jednoho letního odpoledne, pokud se nic nemůže posunout. Proto se navrhují dilatační spáry a proto model, jehož podpory vážou konstrukci víc než skutečná ložiska, ukazuje síly od teploty, které v konstrukci nikdy nevzniknou.
Tentýž prut s jedním volným koncem se prodlouží o a nepřenáší žádnou sílu.
Volby při modelování
Rozhodující jsou podpory. Zatížení teplotou prověří idealizaci podpor důkladněji než kterýkoli stav od tíhy. Řada kloubově uložených patek sloupů podél dlouhé budovy brání v roztažení celé stropní desce; skutečné patní plechy s oválnými otvory nebo skutečné sloupy, které se ohnou, nikoli.
Realistický mezistupeň představují pružiny. Sloup, který se ohybem přizpůsobí roztažení stropu, odpovídá vodorovné pružině o tuhosti ; ložisko se známou smykovou tuhostí je pružina téže tuhosti. Nahrazením kloubu pružinou se z neomezené síly od teploty stane konečná síla, kterou lze posoudit.
Gradienty na plochách působí stejně jako na prutech: deska teplejší nahoře než dole se snaží prohnout a moment vzniká tam, kde je jí v prohnutí bráněno (spojitostí přes podpory nebo stěnou podél okraje).
V každém zatěžovacím stavu jen jedna teplota. Léto a zima jsou dva stavy ve výlučné skupině, aby je generátor kombinací považoval za alternativy a nesčítal oteplení s ochlazením.
Kombinace
Podle EN 1990 je zatížení teplotou proměnné zatížení s vlastními součiniteli ψ (doporučené hodnoty , , ) a v kombinacích vystupuje jako hlavní nebo vedlejší zatížení stejně jako ostatní. Generátor kombinací to zajistí, jakmile je stav ve správné skupině. Hodnoty součinitelů jsou pole kombinace, která lze upravit, a národní příloha je může stanovit jinak.
V rámových konstrukcích budov zatížení teplotou v MSÚ obvykle nerozhoduje, v MSP však často: pohyby v dilatačních spárách, trhliny ve vázané desce, síly na ložiska. Výsledky proto prohlédněte nejprve v kombinacích pro použitelnost.
Kontrola výsledků od teploty
Co program neuvažuje
- Požár. Snížení tuhosti a pevnosti za zvýšených teplot se neuplatňuje; materiál je lineárně pružný při jakékoli zadané teplotě.
- Nestacionární vedení tepla. Do výpočtu vstupuje přímo zadaná teplota; z okolních podmínek ani z expozice se nic nepočítá.
- Nelineární průběh teploty po výšce průřezu. Gradient je lineární, jak předpokládá zjednodušený postup EN 1991-1-5 pro pozemní stavby.
Související
Zatěžovací stavy popisují další typy zatížení, Podpory a klouby pružiny, díky nimž vycházejí síly od teploty konečné. Předepsaná přemístění jsou dalším zatížením, které je samo v rovnováze, a pokles podpory se chová stejně.
Našli jste na této stránce chybu nebo nejasnost? Napište nám a opravíme to.