Zatěžovací stavy
Zatížení, vlastní tíha, užitná zatížení a jejich uspořádání – jak sestavit zatěžovací stavy, aby je bylo možné později kombinovat odděleně.
Zatížení a kombinace 7 min čtení
Zatěžovací stav obsahuje jedno zatížení s charakteristickými hodnotami, bez dílčích součinitelů. Součinitele se uplatní až v kombinacích. Na tomto pravidle stojí celý další postup.
Jedno zatížení v každém stavu
| Vhodné názvy stavů | Proč |
|---|---|
Vlastní tíha | Generuje ji model, součinitel jako pro stálé zatížení |
Ostatní stálé – podlahy | Stálé zatížení, ale oddělené od tíhy nosné konstrukce |
Užitné – kanceláře | Proměnné zatížení s vlastními součiniteli ψ |
Užitné – technologie | Jiné součinitele ψ než kanceláře |
Sníh | Vlastní kombinační pravidla |
Vítr + X | Jeden směr větru, jeden předpoklad vnitřního tlaku |
| Nevhodné názvy stavů | Proč |
|---|---|
Stálé + podlahy + instalace | Jednotlivé části už později nelze násobit různými součiniteli |
Všechno užitné | Nelze z něj sestavit zatížení sousedních polí |
Vítr | Z kterého směru? |
Nejhorší případ | Právě ten má najít generátor kombinací |
Vlastní tíha
Vlastní tíha se nezadává číslem. Zatěžovací stav typu Vlastní tíha obsahuje generátor s rozsahem (všechny prvky, aby se nové pruty zahrnuly automaticky, nebo výběr), součinitelem a směrem. Hodnota se nikde neukládá. Program při výpočtu odvodí liniové zatížení každého prvku z plochy jeho průřezu, objemové hmotnosti materiálu a tíhového zrychlení zadaného v projektu. Se změnou průřezu se tedy změní i vlastní tíha a nic není třeba ručně aktualizovat. Panel vlastností prutu ukazuje hodnotu, kterou prut dostane, v N/m i jako celkovou hodnotu na jeho délku.
Ve výchozím stavu působí vlastní tíha proti svislé ose projektu, kterou určíte v nastavení projektu. Směr lze ve stavu změnit; tak se zadá například vodorovný účinek hmoty nebo šikmo uložená konstrukce.
Panel Zatížení generátory vlastní tíhy kontroluje. Uvádí, kolik prvků vlastní tíha pokrývá, kolik jich je bez tíhy, protože na ně nedosáhne žádný stav, a kolik je započteno dvakrát, protože na ně dosáhnou dva stavy. Nenulový počet je zároveň tlačítko, které příslušné prvky vybere. Prvek bez průřezu nebo s materiálem bez objemové hmotnosti nic nepřispívá a je uveden svým id.
Tíha nenosných vrstev a prvků (potěry, podlahy, instalace, podhledy) do vlastní tíhy nepatří. Zadejte ji jako běžné zatížení do samostatného stálého stavu.
Typy zatížení
| Typ | Působí na | Typické použití |
|---|---|---|
| Osamělá síla nebo moment | Uzel nebo místo na prutu | Reakce sloupů, technologie, vedlejší nosníky |
| Rovnoměrné spojité | Prut po celé délce | Zatížení z desek na nosníky, opláštění |
| Lineární / lichoběžníkové | Prut, hodnota proměnná mezi konci | Vítr na krokvi, proměnný tlak zeminy |
| Plošné | Deska, stěna, skořepina; rovnoměrné nebo lineárně proměnné | Zatížení stropů, tlak větru |
| Zatížení hrany | Hrana plochy, hodnota proměnná mezi rohy | Stěny na deskách, atiky |
| Teplota | Prut nebo plocha | Rovnoměrná změna nebo gradient po tloušťce |
| Zatěžovací panel | Plocha nad pruty bez desky | Zatížení střechy nebo stropu přenášené do nosníků pod ním, aniž by bylo nutné síťovat desku |
| Pokles podpory | Podepřený uzel nebo liniová podpora | Podpora posunutá o zadanou hodnotu: viz Poklesy podpor |
Zatěžovací panely
Střecha nebo strop na rámu bez modelované desky přenáší plošné zatížení, jenže deska, kterou by bylo možné vysíťovat, v modelu není a zatížení se musí na vaznice nebo nosníky dostat jako liniové. Zatěžovací panel je obrys nakreslený přes pruty, který tento přepočet provede: plošné zatížení zadané na panel se roznese do prutů v jeho rovině.
| Nastavení | Možnosti |
|---|---|
| Roznos | Dvousměrný: každý bod se přenese do nejbližšího nosníku (pravidlo 45°); Jednosměrný: podél globální osy, nosníky rovnoběžné s touto osou nenesou nic |
| Roznáší na | Pruty: všechny pruty v rovině panelu včetně vnitřních stropnic; Hrany: jen pruty podél obrysu a okrajů otvorů; Rohy: rohové uzly jako osamělé síly |
| Metoda | Zatěžovací plochy: konstrukce pod úhlem 45° nebo jednosměrné pásy, jak se předpokládá při ručním výpočtu; Standardní: rozdělení podle délky a váhy, zatížení nanesené rovnoměrně; Přesná: panel se spočítá jako deska a jako zatížení se použijí její reakce, nejvěrnější výsledek při nestejných rozpětích |
Ve vlastnostech panelu je uveden každý zatížený prut s jeho podílem, celkové roznesené zatížení a plocha, která na žádný prut nedosáhne. Tuto hodnotu zkontrolujte jako první, když vám někde chybí reakce. Obrysy panelů lze zobrazit nebo skrýt v možnostech Zobrazení okna pohledu.
Lokální a globální směr
Zatížení v globálním směru Z odpovídá gravitaci. Zatížení v lokálním směru prutu působí kolmo k prutu. U vodorovného prutu oba směry splývají, a proto se rozdíl obvykle projeví až u šikmého prutu.
Na šikmé krokvi působí sníh svisle a vztahuje se k půdorysné ploše, vítr působí kolmo k rovině střechy a vlastní tíha svisle, rozložená po délce prutu. V jedné cestě zatížení se tak potkávají tři různé konvence, a proto se právě u střech nejčastěji chybuje v jednotkách a směrech.
Globální, nebo lokální osy
Rovnoměrné, lineární, plošné, lineárně proměnné plošné a hranové zatížení má v editoru zatížení přepínač Globální / Lokální. Lokální hodnoty se natáčejí spolu s prutem: x′ vede od počátečního ke koncovému uzlu, y′ a z′ jsou osy průřezu.
| Zatížení na | Lokální směry |
|---|---|
| prutu | Podél prutu (lokální x′), Lokální y′ (osa průřezu), Lokální z′ (osa průřezu) |
| desce | Lokální x′ (v rovině desky) a Lokální y′ (v rovině desky), Lokální z′ (kolmo k desce) – tytéž osy, ve kterých se zobrazují výsledky desky; u stropní desky míří z′ dolů |
Vítr na šikmé střešní desce se tedy zadá jako jeden tlak v lokálních osách, ne jako dvě ručně spočítané globální složky. Proto se plošný tlak i tlak lineárně rostoucí s hloubkou (hydrostatický, zemní) zadávají výchozím způsobem v lokálních osách desky. Lokální osy zůstávají u zatížení i v řešiči, v tabulkách výsledků, ve statickém výpočtu, v IFC i v SAF a zachovají se i po použití příkazů Zrcadlit a Rozdělit prut.
Zobrazení zatížení
Editor zatížení vykreslí zatížení na skutečné geometrii prutu – s podporami, rozměry a legendou lokálních os – a vedle toho zatížený prvek, zatěžovací stav a hodnoty. Lineární, hranové a lineárně proměnné plošné zatížení se zadává v tabulce Začátek / Konec; tlačítky lze konce prohodit (Prohodit konce) nebo oběma nastavit stejnou hodnotu (Stejná hodnota na obou koncích). Volba Způsob kreslení sil zobrazí zatížení buď jako Složky, nebo jako jednu šipku Výslednice.
Tlačítka zatížení na pásu karet vkládají dál. Po uložení dialogu se stejné hodnoty zadají na každý uzel nebo prut, na který kliknete, dokud nestisknete Esc.
V oknech pohledů se zatížení prutu kreslí jako pás podél prutu a plošné zatížení jako těleso nad deskou. Ve 2D pohledu míří globální zatížení na šikmém prutu tím směrem, kterým skutečně působí.
Uspořádání zatížení
U spojitých konstrukcí rozhoduje uspořádání proměnného zatížení „všechna pole zatížena“ jen zřídka:
- Největší kladný moment v poli: zatížené dané pole a dále každé druhé pole.
- Největší záporný moment nad podporou: zatížená obě pole přiléhající k podpoře.
- Největší posouvající síla u podpory: zatížené přilehlé pole.
Každé uspořádání je samostatný zatěžovací stav. Stavy se zařadí do společné skupiny, aby je generátor kombinací považoval za vzájemně se vylučující varianty, a ne za současně působící zatížení. Zadávejte je jako samostatné stavy hned od začátku: pokud model stojí na jediném užitném stavu rozloženém všude, musíte při dodatečném zavádění uspořádání zadat zatížení znovu.
Skupiny zatížení
Každý zatěžovací stav patří do skupiny zatížení. Skupina určuje dvě věci, které generátor kombinací ze samotného stavu zjistit nemůže.
Druh zatížení, stálé, nebo proměnné. Stálé stavy působí v každé kombinaci, a to buď s nepříznivým, nebo s příznivým součinitelem; proměnné stavy buď působí, nebo ne. Stálé a proměnné stavy nikdy nejsou v téže skupině.
Vztah určuje, zda a jak se stavy skupiny mohou vyskytnout současně:
| Vztah | Chování | Použití |
|---|---|---|
| Standardní | Bez omezení; každý stav se uvažuje samostatně | Nezávislá zatížení |
| Výlučně | V každé kombinaci působí nejvýše jeden stav skupiny | Směry větru, různá uspořádání téhož užitného zatížení |
| Společně | Působí buď všechny stavy skupiny, nebo žádný | Zatížení rozdělené do více stavů kvůli přehlednosti, které je fyzikálně jedním zatížením |
Kategorie u proměnných skupin je položka ze společného katalogu (užitné zatížení kategorií A až H, sníh podle nadmořské výšky, vítr, teplota, seizmicita aj.). Z ní generátor přebírá součinitele , a . Volba Custom ψ umožňuje zadat všechny tři hodnoty ručně pro národní přílohu, kterou katalog neobsahuje. Katalog je společný pro EN 1990 i ASCE 7, takže skupina označená jako vítr zůstane větrem i po změně normy v projektu.
Skupina pro mimořádná zatížení neexistuje: mimořádné kombinace podle výrazu (6.11) EN 1990 ani seizmické kombinace podle EN 1998 se negenerují a je nutné je sestavit ručně. Seizmické kombinace ASCE 7 (čl. 2.3.6 a 2.4.5) se generují, s jediným seizmickým účinkem .
Na správně nastavených skupinách závisí, zda automatické kombinace vytvoří rozumnou sadu, nebo zbytečně dlouhý seznam.
Kontrola před kombinováním
- Každý stav obsahuje jediné zatížení bez součinitele.
- Vlastní tíha je započtena právě jednou, což potvrzuje kontrola v panelu Zatížení.
- Vítr a užitné zatížení mají všechna uspořádání, která norma požaduje.
- Stavy jsou zařazeny do správných skupin.
- Každý stav byl samostatně spočítán a zkontrolován. Deformovaný tvar od jediného stavu nejrychleji odhalí zatížení zadané ve špatném směru.
Našli jste na této stránce chybu nebo nejasnost? Napište nám a opravíme to.
