Zatěžovací stavy

Zatěžovací stav je jedno zatížení bez součinitele, zadané do modelu. Součinitele přidávají až kombinace. Celý další postup stojí na tom, že se toho držíte.

Jeden stav, jedno zatížení

Vlastní tíha

Vlastní tíha není zatížení, které byste zadávali číslem. Zatěžovací stav typu Vlastní tíha nese generátor: rozsah (všechny prvky, aby se nové pruty zahrnuly automaticky, nebo výběr), součinitel a směr. Hodnota se nikdy neukládá. V okamžiku výpočtu se liniové zatížení každého prvku odvodí z plochy jeho průřezu, objemové hmotnosti materiálu a gravitace projektu, takže změna průřezu změní i vlastní tíhu a není co udržovat v souladu. Panel vlastností ukazuje hodnotu, kterou prut dostane, v N/m a jako součet po jeho délce.

Směr je výchozí proti svislé ose projektu nastavené v nastavení projektu a stav ho může přepsat; tak se řeší účinek vodorovné hmoty nebo šikmá konstrukce.

Panel Zatížení generátory kontroluje: hlásí, kolik prvků vlastní tíha pokrývá, kolik je bez tíhy, protože k nim žádný stav nedosáhne, a kolik je započteno dvakrát, protože k nim dosáhnou dva stavy. Každý nenulový počet je tlačítko, které dotčené prvky vybere. Prvek bez průřezu nebo s materiálem bez objemové hmotnosti nepřispívá ničím a je vypsán podle id.

Nekonstrukční tíha (potěry, podlahy, instalace, podhledy) není vlastní tíha. Patří do vlastního stálého stavu jako běžné zatížení.

Typy zatížení

Zatěžovací panely

Střecha nebo strop na holém rámu přenáší plošné zatížení, ale není tu žádná deska k síťování a zatížení se musí dostat na vaznice nebo nosníky jako liniové. Zatěžovací panel je obrys nakreslený přes pruty, který tento přepočet provede: zadejte na panel plošné zatížení a to se rozdělí na pruty v jeho rovině.

Vlastnosti panelu vypisují každý přijímající prut s jeho podílem, celkové roznesené zatížení a plochu, která nedosáhne na žádný prut; na to číslo se podívejte, když chybí reakce. Obrysy se zobrazují nebo skrývají v možnostech Zobrazení okna pohledu.

Lokální a globální směr

Zatížení v globálním směru Z je gravitace. Zatížení v lokálním směru prutu působí kolmo na prut. Na vodorovném prutu splývají, a proto se na ten rozdíl přijde vždy až na šikmém.

Na šikmé krokvi působí sníh svisle na půdorysnou plochu, vítr kolmo na rovinu střechy a vlastní tíha svisle po délce prutu. To jsou tři konvence v jedné cestě zatížení, proto právě na střeše nejčastěji selžou jednotky a směry.

Globální, nebo lokální osy

Rovnoměrné, náběhové, plošné, s hloubkou narůstající a hranové zatížení má v editoru zatížení přepínač Globální / Lokální. Lokální hodnoty se natáčejí s prutem: x′ vede od jeho počátečního ke koncovému uzlu, y′ a z′ jsou osy průřezu.

Vítr na šikmé střešní desce je jeden lokální tlak, ne dvojice globálních složek, kterou jste ručně spočítali; plošný tlak i tlak narůstající s hloubkou (hydrostatický, zemní) proto začínají v lokálních osách desky. Lokální osy putují se zatížením do řešiče, do tabulek výsledků, do statického výpočtu, do IFC i SAF a zachovají se i při Zrcadlit a Rozdělit prut.

Jak se zatížení kreslí

Editor zatížení kreslí zatížení na skutečné geometrii prutu – s jeho podporami, rozměry a legendou lokálních os – vedle cíle, zatěžovacího stavu a hodnot. Náběhové, hranové a s hloubkou narůstající zatížení má tabulku Začátek / Konec s tlačítky, která konce prohodí (Prohodit konce) nebo jim nastaví stejnou hodnotu (Stejná hodnota na obou koncích). Způsob kreslení sil ukáže zatížení jako Složky, nebo jako jednu šipku Výslednice.

V oknech pohledů se zatížení prutu kreslí jako pás podél prutu, plošné zatížení jako objem nad deskou a ve 2D pohledu míří globální zatížení na šikmém prutu tak, jak skutečně působí.

Uspořádání zatížení

U spojitých konstrukcí je rozhodující uspořádání proměnného zatížení jen zřídka „všechna pole zatížena“:

• Maximální kladný moment v poli: zatíženo to pole a pole ob jedno.
• Maximální záporný moment nad podporou: zatížena obě sousední pole.
• Maximální posouvající síla u podpory: zatíženo sousední pole.

Každé uspořádání je samostatný zatěžovací stav, svázaný s ostatními ve skupině, aby je generátor kombinací bral jako alternativy, ne jako současně působící zatížení. Modelujte je jako samostatné stavy od začátku: dodatečně rozdělovat model postavený na jednom plošném užitném stavu znamená zadávat zatížení znovu.

Skupiny

Každý stav patří do skupiny zatížení a ta odpovídá na dvě otázky, které generátor kombinací ze samotného stavu zodpovědět neumí.

Druh zatížení, stálé nebo proměnné. Stálé stavy působí v každé kombinaci, plně nebo s příznivým součinitelem; proměnné působí, nebo ne. Obojí nikdy nesdílí jednu skupinu.

Vztah, jak se stavy skupiny mohou objevit společně:

Kategorie, u proměnných skupin: položka ze společného katalogu (užitné A až H, sníh podle nadmořské výšky, vítr, teplota, seismicita a další), která dodává ${\psi }_0$, ${\psi }_1$ a ${\psi }_2$, jež generátor čte. Vlastní ψ umožní zadat tři hodnoty pro národní přílohu, kterou katalog neobsahuje. Katalog je společný pro EN 1990 i ASCE 7, takže skupina označená jako vítr zůstane větrem, i když projekt změní normu.

Mimořádná skupina neexistuje: rovnice 6.11 EN 1990 a seismické kombinace podle EN 1998 se negenerují a je třeba je zapsat ručně. Seismické kombinace ASCE 7 (§2.3.6, §2.4.5) se generují, s jediným seismickým účinkem $E$.

Správné skupiny jsou to, díky čemu automatické kombinace dají rozumnou sadu, a ne velmi dlouhou.

Před kombinováním

• Každý stav obsahuje jedno zatížení bez součinitele.
• Vlastní tíha je započtena právě jednou, což potvrzuje kontrola v panelu Zatížení.
• Vítr a užitné zatížení mají uspořádání, která norma vyžaduje.
• Stavy jsou zařazeny do správných skupin.
• Každý stav byl spočítán a prohlédnut samostatně. Deformovaný tvar od jediného stavu je nejrychlejší způsob, jak odhalit zatížení zadané ve špatném směru.